To nejhorší, co by mohlo být následkem neshod při společném bydlení dvou generací, je rozpad vztahu. V době, kdy začínáte vážný vztah se svým protějškem, pomalu pronikáte i do jeho rodiny, poznáváte je po stránce lidské, tak i jejich zvyky. Tím se vám přiblíží i prostředí, ve kterém váš partner či partnerka od mala vyrůstali. Ať chceme nebo ne, to v jaké rodině vyrůstáme, nás ovlivní po zbytek života. A je tomu tak i co se týká případných problémů a jejich řešení, tolerování se v rámci rodiny apod. Důležitá je samozřejmě komunikace. Dvojce si vytváří svůj vlastní vztah a formují ho, ne všechno, na co byli do té doby zvyklí od svých blízkých, je to jediné správné. Proto je nutné se na věci dívat tzv. jinýma očima.
V první řadě je nutné se dobře poznat, dokázat si svou nejen prosadit, ale i umět ustoupit a přijmout názor toho druhého. Samozřejmě jsou i věci, které jsou určitě přínosné a které po vzoru svých rodičů můžete vnést i do svého vlastního vztahu. Vždy je to jen dohodě obou partnerů.
I rodiče by si ale měli uvědomit, že jejich děti už nejsou malé ratolesti a že si žijí svůj vlastní život, dobrá rada je sice fajn, ale nic se nemá přehánět. Slovo rodičů by nemělo být zákonem. Při výchově dětí by pak nemělo docházet k tomu, aby se názor na jejich výchovu výrazně lišil. Naopak není úplně dobré odmítat dobře míněné rady, vždyť rodiče už nějaký ten rok společného života mají za sebou a nějakou partnerskou krizi už určitě také.
Aby nedocházelo ke zbytečným hádkám a nedorozuměním, je dobré si v situaci, kdy budete bydlet pod jednou střechou, stanovit určité mantinely, a to pro obě strany. Vyřešit byste měli i situaci finanční, jakou částkou budete přispívat na nájem či energie, jak budete využívat společné prostory, jako jsou kuchyně či sociální zařízení. I zvaní návštěv by mělo probíhat po vzájemné domluvě.
Společné soužití generací je určitě možné a aby bylo i harmonické, buďte ohleduplní, taktní a shovívaví.