Bydlení v panelovém domě je velice svérázné, a pochopí to jen ti, co měli tu možnost v něm jistý čas bydlet. Začněme těmi nevýhodami. Sdílíte společný prostor s dalšími rodinami a lidmi na stejném patře a v patrech pod vámi či nad vámi, a z toho vyplývají určité závazky. Zároveň se tu nedá příliš manévrovat s úsporou energií, resp. s vytápěním a s teplou vodou, protože dodávka tepla a teplé vody bývá dodávána centrálně z kotelen.
Jinak tu ovšem máte naprosté soukromí. A pokud dobře vycházíte s vašimi sousedy, což vám vřele doporučujeme, je to skutečně perfektní prostor pro vlastní zázemí. Bývá tu bezpečno a celkem i útulno. Velikosti bytů vůbec nemusí být malé, a máte-li nějakou chajdu za městem, co víc si můžete přát, snad jen milujícího partnera.
Panelový dům však skýtá ještě jedno úskalí, které bývá poměrně často podceňováno. Jde o společné domovní stoupačky, jestliže je v nich v provozu vzduchotechnika.
Vzduchotechnika v paneláku může být docela rozsáhlá soustava potrubí, do jehož útrob zasahují jednotlivé byty svými klimatizacemi a odsavači par z kuchyní (digestořemi). Každý vstup pak znamená zdroj znečištění mastným prachem. Kombinace tuku a prachu je velice nebezpečná hořlavina, která tu může vzplanout prakticky kdykoli, a to hlavně bez varování. V takové chvíli se mění váš příbytek v ohnivé peklo, a nežli popisovat jeho průběh, je lepší popsat, jak tomu zabránit.
Je to docela jednoduché, a dokonce povinné ze zákona – vlastníci resp. správci bytových domů mají za povinnost chránit všechny obyvatele těchto sídel před vznikem požáru a musí dbát o zajištění pravidelných revizí vzduchotechniky a její případné čištění. Se vzduchotechnikou je to totiž jako s elektrickými rozvody a spotřebiči – pokud vše funguje a není nikde žádný defekt, pak technika perfektně slouží, a pak je také bydlení v paneláku skutečně komfortní a pohodové.